Týdenní story aneb proč je to tady někdy jak u blbečků na písečku

     Ahoj :)     Dneska jsem tady s trochu jiným typem příspěvku, který se tady ale od teď bude objevovat pravidelně (doufám!)      Hodn...

     Ahoj :)
    Dneska jsem tady s trochu jiným typem příspěvku, který se tady ale od teď bude objevovat pravidelně (doufám!)
     Hodně z vás se na mě obracelo s žádostmi o takový typ příspěvku, ve kterém bych s vámi sdílela nějaké osobní zážitky a zkušenosti. :)
     Dnešní příspěvek bych tedy ráda věnovala začátku školního roku. Jak už nejspíš víte, momentálně studuji na Kypru konkrétně na University of Cyprus, což je jediná státní univerzita na Kypru.



Výuka mi začala první týden v září a řeknu vám - bylo to divoký. První dva týdny jsem nestrávila ničím jiným než zařizováním tzn. registrací předmětů, přebíháním z jedné budovy do druhé, z jednoho kampusu na druhý. (to vše ve 40 stupňových vedrech)
Dneska máme konec září a já překvapivě stále nemám uzavřenou registraci! Jej!
     Vím, že jsem vám tady psala, že Kypr NENÍ Řecko. Ale upřímně, někdy mi přijde, že ani není evropskou zemí. (teďka nemluvím o geografické poloze) Abych předešla reakcím typu: Tak proč tam studuješ, když tam máš se vším takový problém? Narovinu vám říkám: Kypr mám ráda. Moc! Kyperskou univerzitu ještě víc, studium jednoho semestru tady mi dalo víc, než tříleté studium v Čechách - což je ale docela logické - studovat řečtinu v ČR nebo studovat řečtinu v zemi, kde je úředním jazykem. (A to na moji univerzitu v Čechách nedám dopustit!)
Jediný problém, který na Kypru mám, je přístup Kypřanů. Stále více mě svým jednáním utvrzují v tom, že jejich kultura a životní styl má mnohem více blíže ke kultuře blízkého východu než ke kultuře evropské.
    Začněme ale tedy od začátku. Předměty jsem si musela vybrat ještě v Česku - pokud si dobře vzpomínám nějak okolo května. Koordinátorka z Kypru mi napsala ať si zkrátka nějaké předměty vyberu, že na tom nesejde, protože ještě nemají připravený katalog pro následující akademický rok. Když jsem jí napsala, jestli by mi nemohla poslat aspoň nějaký návrh, poslala mi katalog z roku 2010. Aha.
     Po příjezdu jsem na uvítacím meetingu dostala složku s potřebnými dokumenty včetně aktuálního katalogu předmětů (teda aspoň jsem si to naivně myslela) a také registrační formulář, do kterého jsem měla zanést svou finální volbu předmětů. A první problém byl na světě. V mé super důležité složce, která se pyšnila logem Kyperské univerzity,  jsem měla registrační formulář pro bakalářské studenty. Řekla jsem si, jo, to se může stát, jenom se přehmátli. Vydala jsem se tedy za koordinátorkou a slušně jsem jí řekla, že asi muselo dojít k omylu. Ona na mě vyštěkla, že ne, že to je správně, že jsem undergraduate student, tedy student bakalářského programu. Řekla jsem jí, že asi mě má špatně zařazenou, protože já už mám bakalářské studium ukončené. A ona si stále stála za svým, že ne, že si je jistá, že to má správně.
V hlavě se mi začaly přehrávat děsivé scény z mého učení na dvoje státnice, vybavila jsem si všechny ty bezesné noci, tolik nervů, stresu, slz a rázem jsem po ní měla opravdu chuť skočit a nacpat ji můj diplom někam. Ale protože mě maminka slušně vychovala (ahoj mami!), v klidu jsem ze své složky vytáhla kopii mého diplomu a zamávala jím před jejím naštvaným obličejem. A ona: hm, tak jo.
     Pak jsem měla jeden týden na to, abych si závazně vybrala kurzy. Začala tour po hodinách. V pondělí jsem šla na první hodinu. Celá natěšená jsem tam dorazila s desetiminutovým předstihem a olalá čekala na mě prázdná učebna. Tak jsem si řekla, že se asi jedná o nějaký výběrový seminář a bude nás tam málo.  (haha) Cekala jsem 5 minut, 10 minut, nakonec půl hodiny a nikdo. Tak jsem si řekla, že jsem si nejspíše opsala špatně číslo učebny a šla jsem na frapé do kavárny. Mezitím jsem kontaktovala svého oborového koordinátora z mé katedry, jestli bychom se mohli sejít (potřebovala jsem, aby mi odsouhlasil výběr předmětů) a on, že jistě, vítej Terezo na Kypru, ale že je bohužel terribly busy a že má čas jedině ve čtvrtek večer. (V pátek do 2 hodin jsem musela závazně odevzdat formulář).
     V úterý jsem vyrazila na další "lov" předmětů... situace z pondělí se opakovala. Už jsem začínala být nervózní, ale nepanikařila jsem. Dala jsem si frapé a čekala. Poté jsem vyrazila na další hodinu, kterou měl být Úvod do novořecké literatury s profesorkou, kterou znám z mého minulého pobytu. Poté, co do třídy vešel někdo úplně jiný jsem se jedné spolužačky zeptala, jestli to je Úvod do novořecké literatury a ona: panenko maria néé, to je úvod do jazykovědy. Tak jsem si sebrala své věci a utekla.. To už jsem začínala být opravdu zdeprimovaná, už druhý den jsem ve 40 stupňovém vedru běhala po rozpáleném kampuse a nebyla schopná najít ani jednu hodinu.
     Tak jsem si řekla, že se na to vykašlu a počkám do čtvrtka, co se dozvím od koordinátora. Přivítal mě velice milý a sympatický Rakušan (ano, vedoucí mojí katedry není Kypřan, ani Řek). Hned jsme se pustili do výběru předmětů a on, že to bude dobrý, že začátky jsou vždycky zmatené.
Vybrali jsme pár předmětů a já mu nakonec ještě řekla, že bych si vzala ještě jeden předmět, co učí on, že vypadá zajímavě. On se podíval na katalog, který ležel přede mnou, poté na mě a s extrémně vážnou tváří mi řekl: ale já tento předmět neučím, nikdy jsem ho neučil a ani učit nebudu.. pak se podíval do katalogu pozorně a zeptal se mě: Terezo, kde si vzala tento katalog? Odpověděla jsem, že od koordinátorky. A pan H. konečně objasnil záhadu týdne. Neměla jsem totiž správný katalog! Jej!
Bohužel v tu chvíli neměl přístup do univerzitního systému.. já také ne. takže mi nakonec řekl, ať si vyberu pět, šest předmětů a snad budou v pořádku.
Jaký je výsledek? Se třemi jsem se trefila, dva jsou naprosto rozdílné :)

Jak se tak dívám, tak jsem se hodně rozepsala. Napište mi prosím, jestli se vám takový typ příspěvku líbí a anebo ne :)

Děkuji.

Tereza

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Příspěvek je super. Vtipný a vystižný. Pokračuj :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vždycky se mi líbí číst jak žijou naši lidi v cizině ... i studenti ... takže mně se to líbilo moc ... i když chvílemi jak detektivka ...
    Hlavně ať jste spokojená a ve studiu se vám daří ! Určitě se budu vracet.
    Jarka

    OdpovědětVymazat

}